Lidové noviny; 31. 8. 2018: Dokud svítí, tak se pracuje

Letní čas na české území poprvé přinesla válka. Pak se periodicky vracel, když bylo třeba hodně vytěžit světlo.

Natrvalo ho usadili komunisté a evropská harmonizace.

PRAHA Retro je v módě. Na obličeje se vracejí kostěné obroučky brýlí, ramenům dávají důraz vycpávky a na pultech obchodů se objevují reedice pochutin, které vyvolávají vzpomínky. Jeden pozůstatek z éry socialismu Češi ale do láskyplné nostalgie nezahrnuli. Rok 1979 byl tím zlomovým, kdy začala nepřetržitá linka střídání zimního času s letním. Od té doby se pravidelně přetáčejí ručičky o 60 minut vpřed a vzad, a sílí odpor lidí vůči pohyblivé hodině. Čerstvá empirická data o nevoli Čechů poněkud chybějí, poslední celonárodní průzkum provedla agentura STEM v roce 1999 na objednávku veřejnoprávních médií. Výsledky pravily, že střídání časů nese těžce 46 procent dospělých obyvatel republiky a ještě o tři procenta respondentů více si přálo, aby letní čas zmizel.
Podle zatím neoficiálních výsledků ankety, kterou rozjela Evropská komise, to ale vypadá, že v preferencích toho, co má skončit, budou Češi osamělí a že většina obyvatel starého kontinentu chce zrušit "normální", tedy zimní čas.

Světové unikum

Za každým nastolením přetáčení hodinek v tuzemském prostoru stál vliv z ciziny. Nejprve za první světové války, v letech 1915 a 1916, kdy se k prodloužení produktivní světlé fáze dne odhodlali Němci a jejich spojenec RakouskoUhersko se záhy přidal. Skončila válka, skončil letní čas.
Napodruhé to opět byli Němci, kdo chtěl vytěžit denní světlo, letní čas se do tuzemska vrátil, když mělo zrovna podobu protektorátu Čechy a Morava. Okupující nacisté chtěli zvýšit zbrojní výrobu. Potřebovali, aby továrny pracovaly co nejdéle, ale nemuselo se v nich u toho svítit, protože po setmění se musela zatemňovat okna.
Po druhé světové válce se letní čas hned neodporoučel, vydržel až do roku 1949, a v mezičase ještě československá vláda svedla na jeden rok, konkrétně 1946, zavést něco, co podle znalců nikde na světě nemá obdobu.
Od začátku prosince se tehdy vedle prefabrikovaného letního času, který je daný hodinovým předběhnutím před oficiální středoevropský, zavedl i speciální zimní čas. Ten se za středoevropskou normou zase o hodinu zpožďoval, a "běžný" čas tu tak vlastně nebyl nikdy. Dělalo se to kvůli malému výkonu tehdejších elektráren, kterým v zimě nestačil přísun paliva.
Na konci 40. let minulého století se evropské země dohodly, že letní čas nebudou používat, což skoro tři dekády vydrželo. Motivace k tomu, aby se někdo samovolně odchýlil, byla mizivá, zbytečně by to komplikovalo sladění jízdních nebo letových řádů.

Iniciativa z Prahy

V roce 1979 zapříčinila prozatímně definitivní zavedení střídání časů ropná krize. Ceny vyletěly strmě nahoru a muselo se šetřit, proto se většina nespánkové aktivity obyvatel starého kontinentu potřebovala vměstnat do doby, kdy si slunce svítí samo.
Od 80. let se ustálilo pravidlo, že hodiny se přetáčejí od března do září, v druhé polovině devadesátých let se letnímu období přidal jeden měsíc. Jednou za pět let česká vláda musí nařízením vyjmenovat, kdy přesně v dalších rocích bude rafička v pohybu. Naposledy se to dělalo před dvěma lety, v důvodové zprávě stálo, že letní čas se rušit nebude, protože není prokázáno, že by něčemu překážel, a při neuváženém rušení, na němž by se Evropa nekoordinovala, hrozí chaos.
Početné skupině domorodců však změna času vadí. Symbolem českého boje proti střídání byl sobětušský pekař Stanislav Pecka, který čtvrtstoletí chrlil články a dopisy na všechny myslitelné instituce. V roce 2009 zemřel, ale jeho odkaz ne, toho se ujal lidovecký senátor Petr Šilar. V roce 2014 společně s tím, že KDU pod heslem konce posouvání hodin kandidovala do Evropského parlamentu, Šilar rozjel petici, k níž se připojili i lidé z dalších států starého kontinentu. Cílem bylo, aby se tématem musely zabývat unijní instituce, v čemž pražská iniciativa uspěla.Časová pásma v Evropě v létě 2018* Země Evropské unie leží ve třech časových pásmech. Všechny od března do října přecházejí na letní čas, posunutý o hodinu dopředu. Změna probíhá ve všech státech EU stejně vždy poslední neděle v březnu a v říjnu. Letos začal 25. března a skončí 28. října.* V Československu byl letní čas zaveden v roce 1979 a od té doby se drží dodnes. Ze začátku byl letní i zimní stejně dlouhý šest měsíců. Od roku 1996 je letní čas sedm měsíců a zimní pět.* Skutečný čas závisí na zeměpisné délce. Časy na mapě u jednotlivých evropských metropolí znázorňují, kolik ukazují místní hodiny ve chvíli, kdy je tam dnes Slunce v nejvyšším bodě nad obzorem.